Spojená akce Staropramen extra nefiltrované brigády Staňkov (staří draci s dračicemi v nejlepších letech) a průzkumného oddílu mladých Dráčat.

FOTKY ZDE

Dne 1. 10. 2011 výše uvedená parta poctila návštěvou i místní ubytovací zařízení, kde na naši návštěvu pravděpodobně dlouho nezapomenou. Zatímco Staropramen extra nefiltrovaná brigáda staňkovských draků se již od brzkých ranních hodin jala zušlechťovat okolí budovy, družina mladých Dráčat ji začala se stejným zaujetím pro věc devastovat zevnitř. Po zhroucení stropů ve společenské místnosti se stala situace neudržitelnou a skupina dětí byla neprodleně exportována na místní náves, kde, jak nám bylo sděleno správcem, se nachází mnohem více objektů k eventuální demolici. Po nenalezení místního hřbitova a konzumaci blíže neurčeného množství španělských slimáků se děcka v návalu archeologické zvídavosti pustila do země uprostřed vesnice. Jejich řádění bylo po kompletním překopání celé návsi včetně přilehlých komunikací ukončeno až příchodem jedince endemického druhu baskerwillského psa, který před jejich zraky ulovil okolojedoucí autobus MHD. Na to ani Dráčata neměla…

Staropramen extra nefiltrovaná brigáda se mezitím zodpovědně postavila vytyčeným úkolům a v zápalu pracovního nasazení se postupně přestala o pohyb a činy vlastních i cizích ratolestí zajímat. Zčásti ovšem také kvůli obědu – kde se projevila naplno pohostinnost zdejšího kraje. Socialistická cena guláše, dovezeného sice ze Staňkova, ovšem – dle tvrzení kuchaře – vařeného z nějakého místního dobytka, zlomila srdce draků a jejich myšlenky byly po zbytek dne (dobře, minimálně do svačiny) zatemněny. Zbytky událostí známe tedy jen z doslechu a z vyprávění vyděšených domorodců.

Nenažraná mládež po obědě zmizela v mezholezských lesích. Zde, po vyhnání veškeré černé zvěře, medvěda brtníka a místního homeless poustevníka zkonzumovala velkou část úrody bukvic. Cestou na Koráb prý družinu vedl černý třínohý pes a bezhlavý kostelník. Neohrožený správce rozhledny na Korábu se nájezdu Dráčat postavil čelem a naplnil, pravděpodobně v rámci obranných taktik, vrchní patro (cca 30 m nad zemí) patrně vlastními bojovými plyny. Také kvůli tomuto manévru přes jinak výbornou viditelnost slzící oddíl nedohlédl do Alp.

Správce byl obřadně zakopán v okolních hvozdech, jeho provozovna byla zbavena zásob, vnitřních omítek a dobré pověsti. Do dlouhých večerních hodin družiny mladých nájezdníků prý pročesávaly okolí Korábu, vzájemně se předhánějíce v rošťárnách v rytmu zumby. Na jejich zpáteční cestě byl les v okolí cesty zbaven nízkého porostu a kompletního souboru hub a lišejníků. Jedlé druhy byly doneseny na základnu, kde se nechaly kompletně zplesnivět v lednici.

Ve večerních hodinách nefiltrovaná brigáda konečně dokončila dílo, s pomocí Fenka a Ondry vyvalila poslední sudy a jala se grilovat připravené masové klobásky. Návrat Dráčat ve velkém stylu tak naplno zaregistrovali jen dva dospělí účastníci – já a fotodokumentaristka Dáša. Děti, obtěžkané lupem (nebo lupy?)- Klárka Pouchně Vajglík navíc s kapsami plnými nedopalků – napadly budovu ubytovny ze západu. Po rozpustilých večerních hrách, kdy se přeživší část ratolestí vrátila do ubikace se všichni jali dobíjet energii – někteří poflakováním a někteří – zvláště dámská část – meditací. Zářící postavičky se dlouho do noci vznášely po chodbách. Podle mého mínění se po chodbách vznášela i zdejší varianta bílé paní – ovšem podle mínění fotodokumentaristky Dáši to byla pouze baby Annabell, vypuzená ze svého doupěte čůrajícím Vajglíkem.

Nedělní ráno bylo sychravé. Celá grupa postupně opouštěla místo činu, zanechávajíc za sebou jen krkavce, tiše se vznášející nad z mlhy vystupujícím doutnajícím zbořeništěm…

P.S. – Další podrobnosti a nejbližší následující události najde laskavý čtenář v místní kronice, nebo ve spisech OOPČR Kdyně.

P.P.S. tímto prohlašuji, že nejméně dvacet procent zápisu jest pravdivým, nebo jen minimálně zkresleným obrazem skutečné události.

Slon